Aktuální znění zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, včetně poslední novelizace. Obecná ustanovení zákoníku.

Spoluvlastnictví a společné jmění, vlastnické právo, právo zástavní, zadržovací a k cizím věcem jako věcná práva zákonně daná občanským zákoníkem.

Předcházení hrozícím škodám, odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení. Společná ustanovení o náhradě škody.

Smrtí zůstavitele nabývá dědic dědictví. Rozlišujeme dědění ze zákona a dědění ze závěti. Upraveno je i vydědění či odmítnutí dědictví.

• nabývání dědictví
• odmítnutí dědictví
• dědická nezpůsobilost
• vydědění
• přechod dluhů
• dědění ze zákona
• dědění ze závěti
• správce dědictví
• potvrzení dědictví a vypořádání dědiců
• ochrana oprávněného dědice

Občanskoprávní smluvní vztahy upravuje závazkové právo. Nejdůležitější jsou kupní a směnná smlouva, darovací smlouva, smlouva o půjčce, nájemní smlouva. V podnikání jsou využívány smlouvy o přepravě či cestovní smlouva.

§ 470

(1) Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí.

(2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.

§ 471

(1) Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům.

(2) Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu soud na návrh dědiců vyzvalo, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána.

§ 472

(1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.

(2) Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem dědictví a které svou hodnotou odpovídají výši dluhu. Odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout likvidaci dědictví.